Jdi na obsah Jdi na menu
 


Články

Shrnutí sezóny 2017/2018

Do sezóny 2017/2018 jsme vstupovali se třemi kategoriemi. Jednalo se o kategorie mladších žáků, starších žáků a dorostu. Někteří hráči nastupovali za více kategorií, jelikož neoplýváme, tak početnou hráčskou základnou, jako celky z větších vesnic či měst. Hodnocení sezóny bych rád rozdělil do několika části. V každé části se budu věnovat jedné věkové kategorii.

Mladší žáci

Mladší žáci sehráli uplynulou sezónu šest turnajů. Sestavu mladších žáků tvořilo jádro z Kněždubu, které bylo doplněno o tři hráče z okolních vesnic. Naše ambice byly poměrně vysoké, chtěli jsme se poprat o postup do finále OFL.Největším soupeřem byl pro nás Uherský Brod, který patří každoročně mezi nejlepší týmy v OFL.

O druhé místo jsme hráli se soupeři ze Slovácka a Nivnice. Se Slováckem jsme uhráli dva vyrovnané zápasy a s Nivnicí oba prohráli, respektive nám nevyšly první poločasy. Tím pádem bylo o postupujících jasno. Finále nám uteklo o několik bodů. Největším problémem mladších žáků byla šířka kádru. Mnohdy se stávalo, že na střídačce seděl jen jeden popř. dva hráči a to jde na předvedené hře znát. Florbal je dynamický sport, kde je potřeba v daný okamžik vyvinout maximální rychlost, ale té dosáhnete těžko, pokud hrajete několik minut v kuse. I tak se s tím kluci poprali statečně. Cílem této kategorie bylo zlepšit každého jedince, jak jen to šlo. Což se nám částečně podařilo. Střelecky se dařilo Ondrovi Hrbáčkovi, v obraně si své uhrál Marda Říha. V brance nás častokrát podržel Jirka Piškula. Největšími tahouny mladších žáku byli Kuba Chudíček a Kuba Vařecha. Musím říct, že se cením přístupu obou hráčů. Jde vidět, že na sobě pracují a mají ambice být lepšími hráči.Dále s námi hrají kluci z Kozojídek a Tasova, a ti zvládli první sezónu dobře a zlepšili své florbalové dovednosti.Sezónu proto hodnotím velmi kladně, jelikož nezkušení hráči získali zkušenosti, které se jím budou v budoucnu hodit. Zkušení hráči si v určitých situacích počínali, jako lídři a táhli tým k lepším výkonům.

Starší žáci

Cíl kluků byl jasný: hlavně si zahrát a užit si každý zápas jak jen to šlo. Postupové ambice jsme bohužel neměli, což nám ukázal úvodní turnaj v Hluku. V prvním zápase sezóny jsme dostali desítku od Brodu. Tabulka byla rozdělena do dvou častí. Čtyři týmy se praly o postup a tři si jezdily zahrát. Jednalo se o týmy Hluk, Domanín a nás. Oproti mladším žákům nebyl problém v šířce kádru, ale v zkušenostech a kvalitě. Jednu polovinu týmu tvořili hráči z Kněždubu a druhou z Veselí nad Moravou a jeden hráč z Tasova. Starší žáci byl mix mladších žáků, starších žáků 2004 a 2003, kteří hráli i za dorost. Největšími tahouny první poloviny sezóny byli Martin Matyáš a Kuba Vařecha. V druhé polovině převzali žezlo lídrů Vojta Uřičář a Peťa Piškula, jelikož Martin s Kubou měli fotbalové utkání. Tato čtveřice hráčů dokázala hrát s týmy z první poloviny vyrovnané střídání a ukázala, že umí zatlačit soupeře před jejich bránu. Druhou a třetíčtverku tvořili kluciz mladších žáků a ročníku 2004. Bylo všem jasné, že bude velmi těžké konkurovat kvalitním týmům a hráčům z ostatních týmů, jelikož někteří naši hráči byli věkově mladší. Sezóna výsledkově nedopadla, ale jak jsem uvedl na začátku, cílem nebylo jen vyhrát, ale zahrát si a odehrát každé střídání na 100%.

 

 

Dorost

Sezónu dorostu bych rozdělil do dvou částí, a to základní část a finálový turnaj. Cíl pro sezónu 17/18 jsme si stanovili jasný, co nejrychleji se kvalifikovat na finále a následně zaútočit na medaile. Už v úvodu sezóny bylo jasné, že budeme patřit k favoritům na postup ze základní skupiny.

Až na Slovácko byli naši soupeři průměrní. Průměrnost našich soupeřů, nebo kvalita hráčů z Kněždubu zapříčinila, že jsme postoupili do finále již po třetím turnaji (a to si za dorost zahráli i dva mladší žáci). Na dorostencích jde vidět, že svůj potenciál nerozvíjí jenom v našem klubu, ale i v klubech jiných, a to v Očově nebo Slovácku, kde jsou lídry týmu. Jelikož se nám podařilo částečně splnit cíl, mohli jsme se soustředit na přípravu finále OFL, který jsme pořádali ve Velké nad Veličkou.

Finálový turnaj? Největším oříškem bylo složení lajn, několik výborných individualit… ale otázkou bylo: Bude jim to spolu šlapat? Loni jsme totiž kvůli tomu vyhořeli. Např. vedení míčku většiny kluků z dorostu bylo skvělé, ale kombinační hra už tolik ne. A proto jsme sena kombinaci zaměřili v několika trénincích. Našim cílem bylo udržet děravý míček co nejdéle na čepelích a následně udeřit. K tomu bylo potřeba vhodně poskládat lajny, a myslím, že nám složení lajn vyšlo na jedničku! První formaci šéfoval Lukáš a druhé formaci Honza. Na samotném finále byl kapitánem Honza, jelikož dokáže svým výkonem strhnout celý tým.

Je to tady den D pro dorost z Kněždubu. Prvním soupeřem Vyškov, ano ten Vyškov, který nám dal loni osmičku… Letos? 3:0 pro Kněždub. Držení míče 80%, a to jsme přesně chtěli, taktéž i pěkné přechody do útoku. První lajna uspala soupeře dlouhým držením míčku v našem obraném pásmu, druhá lajna skórovala. Druhý zápas jsme sehráli s Novým Městem na Moravě. Po několika minutách bohužel tečeme 0:2. Avšak k našemu štěstí naši kluci srovnali a otočili nakonec na 3:2 pro Kněždub.Kluci předvedli převážně druhou půli heroický výkon. S odstupem času mohu prohlásit, že Nové Město byl náš nejtěžší soupeř v sezóně. Třetí zápas byl proti klukům z Kunštátu, kteří nás loni klepli. To jsme si letos nenechali samozřejmě líbit. Vyhráli jsme 5:2. Tento zápas bych nazval jako oddychový. Čtvrtý zápas jsme sehráli s Oslavany, což byl loňský výherce. Zápas probíhal v podobném módu jako s Kunštátem. Velmi dobře nám šlapaly přesilovky. Štěpán v přesilovce ukázal, že má docela slušně zvládnutou techniku střelby. Výsledek 4:1. Poslední zápas proti Slovácku. Když vyhrají jsou zlatí.Nám stačila ,,pouze“ remiz, a byli bychom zlatí. My chtěli samozřejmě vyhrát. Napětí a rivalita byla znát na obou stranách. Skvělý zápas,tvrdé osobní souboje, střelba, kličky, výborné zákroky brankářů… Dvakrát jsme vedli. Výsledné skóre 2:2. Ano, cíl byl splněn, Kněždub se stal vítězem dorostu v OFL! Byli jsme nejlepší, ať už herně, tak po individuálních stránkách každého hráče, ten tým si titul opravdu zasloužil! Faktory, proč jsme byli lepší než naši soupeři? Trénink, dřina (jen někteří hráči :D), skvělá nálada v týmu, impozantní chemie mezi hráči a co si budeme, trenérský tým nebyl k zahození. Trofej mně udělala radost, ale nějak to nehrotím. Pro kluky by měla být výhra další odrazový můstek v jejich kariéře. Obrovsky si cením hráčů, kteří chtějí být lepší a lepší, proto odcházejí do ambiciózních týmu (v příští sezóně bude hrát většina odchovanců Kněždubu ve Slovácku, nebo Očově). Lukáš Chudíček a Jan Rolenc okusí juniorskou extraligu v Panthers Otrokovice, z čehož mám obrovskou radost a držím klukům pěsti. Škoda, že v jejich šlépějích nepokračují i jiní hráči,kteří mají obrovský potencionál, ale každý má své cíle nastaveny jinak. Chápu,že každý kluk není tak kvalitní, ať už je kvalita hráče zapříčiněna špatnými tréninky, přístupu k tréninku, atd. (každý hold není sportovec, a je talentovaný v něčem jiném). Právě těch kluků si vážím, že si našli ke sportu cestu a hodlají v něm pokračovat, ať už jako hráči, trenéři , nebo rozhodčí.

Vítězná sestava dorostu:

Miroslav Říha, Michal Valentík, Lukáš Chudíček, Štěpán Staněk, Martin Matyáš, František Sukup, Jan Rolenc, Ondřej Crhonek, Tomáš Nagy, ZbyňěkSmetka.

Náhradníci: Vojtěch Uřičár, Petr Piškula, Jakub Chudíček, Jakub Vařecha. (Jedná se o starší a mladší žáky).

Jeden z posledních odstavců bych chtěl věnovat největší naději Kněžduba, nejedná se o nikoho jiného než o Kubu Vařechu. Pro někoho obrovský supertalent, pro mě inteligentní a vnímavý kluk se silnou emoční vazbou na sport, který dobrovolně podstupuje větší objem tréninkových jednotek než většina vrstevníků.Kuba měl letos opravdu vydařenou sezónu. Kam přijel, tam bral individuální ocenění. Vítěz kanadského bodování v mladších žácích ofl start, cíl, asi o 30 bodů. Stal se také nejlepším obráncem Vánočního turnaje v Uherském Brodě a dokonce byl vybrán do allstars turnaje na hráčsky kvalitně obsaženém Slovenském poháru. Největší úspěch je, že se dostal jako nejmladší hráč do výběrů Jihomoravského kraje mladších žáků. Kuba je jasným příkladem toho, že pokud se chce, tak to jde. Po sezóně míříme společně do Očova. Udělám vše pro to, abych rozvinul jeho osobnostní a hráčský potenciál na maximum.Všichni kluci z dorostu mu fandí a věří, že jednou bude běhat po hřištích se lvem na hrudi.

V sezóně 2017/2018 se událo spoustu dalších událostí. Na podzim dorostenci strávili noc na myslivecké chatě a užili si spoustu srandy. V prosinci nás navštívil trenér z věhlasného Tatranu Střešovice a udělal celému klubu modelový trénink. V dubnu dorostenci sledovali na faře superfinále ve florbale, kde jsme grilovali maso a oslavovali naše vítězství v OFL. Koncem dubna početná skupina florbalistů navštívila EFT (turnaj reprezentací) v Brně. V květnu sehráli utkání rodiče proti dětem, které bylo součástí víkendového soustředění ve Tvarožné Lhotě. Sezónu nám uzavřela povedená ukončená s rodinnými příslušníky florbalistů.

Velké poděkování patří především všem rodičům a prarodičům, kteří své děti podporovali a dováželi na turnaje. Díky také všem sponzorům, protože bez nich by nebylo fungování klubu zrovna nejsnadnější. Největší díky náleží hráčům za jejich přístup k tréninkům a turnajům. V neposlední řadě bych chtěl poděkovat vedoucímu FBC Kněždub, a to Miroslavu Maříkovi, za to, že obětuje svůj čas pro ostatní děti.

 

Vlastik Šindler ml.

 

Florbalová sezóna 2015/2016  starších žáků

První tréninky v sezóně 2015/2016 nám začaly na počátku září. Již na prvních trénincích bylo zřejmé, že bude nutné rozšířit kádr, abychom mohli konkurovat těm nejlepším týmům ve finále Ofl. Tím pádem byl náš cíl jasný, probojovat se ze skupinové fáze divize západ, která probíhá v průběhu roku, do květnového víkendového finále nejlepších týmů všech divizí. S vyhledáváním nových hráčů jsem příliš neotálel, když se ke mně přinesla zpráva, že se koná školský turnaj škol z veselska, vzal jsem to jako příležitost najít nové hráče. Turnaje se účastnili hráči od 7. třídy až po 9. třídu +- 60 kluků. Na turnaji převyšovali všechny ostatní dva hráči Jan Rolenc, Zbyněk Smetka a další dva jim těsně sekundovali Martin Matyáš a Tomáš Nagy. Jmenovaným bylo nabídnuto hrát za Kněždub, všichni nabídku přijali a udělali mně velkou radost, protože se mohu podílet na jejich dalším rozvoji a pracovat s jejich talentem. Osa týmu zůstala stejná, jeden z nejlepších brankářů v jihomoravském kraji v dané kategorii Miroslav Říha. Obranu tvořily stálice týmu Rostislav Komoň, který hru tvořil a Štěpán Staněk, jehož střely ze střední vzdálenosti zachránily několikrát zápas. V první útočné lajně nastupoval klenot Lukáš Chudíček, který hájil sezónu v barvách Očova a dělá dobrou reklamu kněždubskému florbalu. Nemohu opomenout Peťu Piškulu, Matouše Sochora a Johanku Šindlerovou, ti díky své pracovitostí a poctivému navštěvování tréninků, dokázali proniknout, popřípadě zastoupit hráče z první lajny. Do týmu jsem se snažil postupně zapracovat kněždubský supertalent Jakuba Vařechu. Odehrál se staršími žáky přátelská utkání, kde se prezentoval na svůj věk obdivuhodnými výkony.

V základní části se Kněždub zúčastnil 6 turnajů, bohužel jen jeden turnaj jsme odehráli v plném počtu. Na výsledcích se to nijak neprojevilo, jen u některých hráčů chyběli zkušenosti ze zápasů. Mezi naše největší soupeře v základní části patřily Uherské Hradiště, Domanín.  Ostatní týmy jako jsou, Havířov, Nivnice, Vizovice, Zlín, nedisponují tak kvalitním kádrem, ale podcenění soupeře z naší strany nehrozilo. To se odrazilo v konečné tabulce, ve které jsme se umístili na prvním místě s plným počtem bodům. Z toho důvodu pramenily přátelská utkání s týmy na hodonínsku, aby hráči nabrali do budoucna co nejvíce zkušeností. Tým šlapal, jako švýcarské hodinky. To můžeme potvrdit tím, že za sezónu neprohráli žádný zápas a skvěle doplněný kádr z okolí, ano, co víc si přát. S vizitkou neporaženého týmu jsme tedy odjížděli na finále do Blanska. První problémy nastaly hned týden před turnajem, kdy Matouš onemocněl a Martin se zranil. Z toho důvodu byla hra stažena na dvě lajny. První formace týmu měla ofenzivní úkoly, jelikož je po technické i fyzické stránce skvělá. Druhá formace dostala naopak defenzivní úkoly.

 Finále bylo rozděleno do dvou skupin po čtyřech týmech. Sekretariát ofl nám nalosoval následující týmy: Těšany, Vyškov, Boskovice. Po úmorném boji s Těšany, jsme si do tabulky připsali 3 body. Naše hra neodpovídala tomu, co jsme předváděli v předešlých utkáních a to jsme nevěděli, co nás teprve čeká. Další zápas sehrál Kněždub s Boskovicemi, tým šel do zápasu bez Honzi, jelikož musel odjet domů, což se projevilo na psychice týmů. Pokud vám odejde hráč z první čtverky s neuvěřitelným fyzickým fondem a citem pro hru, jde na hře neuvěřitelně znát. Boskovice vydřely s oslabeným Kněždubem remízu 2:2. Jednalo se o první bodovou ztrátu v roce a tým z toho nebyl zrovna nadšený. Sobotní odpoledne uzavřel zápas s Vyškovem. Vyčerpaný Kněždub dlouho držel hubené vítězství 1:0, o které v závěru těsným rozdílem přišel. Všechny týmy z naší skupiny měly shodný počet bodů a zde už rozhodovalo skóre a pro Kněždub postup z druhého místa. Večer jsme si zašli na pizzu, cestou zpět začalo pršet a všichni pěkně zmokli. Na ubytovně jsme shlédli finále ligy mistrů a šli spát.  Čtvrtfinálovým soupeřem nebyl nikdo jiný než domácí Blansko. V týmu panovala dobrá nálada z předešlého večera, navíc se vrátil Honza a klukům dodaly tyto malé okolnosti sebevědomí. Druhý hrací den navštívilo zápas mnoho rodičů, jejichž podpora byla znatelná, nejlepší předvedený výkon sezóny v hledišti i na hřišti, kluci si podporu rodičů užili a dali Blansku čtyřku, nutně podotknout počet střel 35:10. V semifinále na nás čekalo Uherské Hradiště, což byl  jasně nejlepší tým finále, jehož hlavní zbraní byly 3 vyrovnané formace a defenzivní hra s rychlými protiútoky. Kněždub do utkání vstupoval s tím, že je v základní části dvakrát porazil. Poukazovala na to i předvedená hra. Hradiště jsme přestříleli 32:18, bohužel výsledek zápasu byl v prospěch týmu ze Slovácka 4:2, téměř všichni se shodli, že se jednalo o předběžné finále, doplatili jsme na ne příliš dobrou produktivitu. V zápase o třetí místo nás čekaly Těšany. Kněždub po úvodní pěti minutovce prohrával 0:2, ale projevila se síla týmu a individuální výkon Zbyně, který sestřelil Těšany hattrickem. Kněždub si domů přivezl krásnou bronzovou medaily.

Chtěl bych poděkovat vedoucímu florbalu Miroslavovi Maříkovi st., asistentům Alešovi Mokrošovi ml., Miroslavovi Říhovi ml., Sašovi Máčalovi, Miroslavovi Maříkovi ml. a hlavně všem sponzorům (Obec Kněždub,Tvarožná Lhota, Farnost Kněždub, Nadace Synot, rodina Máčalova, atd.), protože bez jejich pomoci by to šlo stěží. Rodičům, za podporu v hledišti, na cestách a také za důvěru v trenéra. V neposlední řadě děkuji všem florbalistům z kněždubského týmu, kteří chodí poctivě na tréninky. Někdo dře doma, aby vyrostl v lepšího hráče, protože talent jen nestačí.

Do příští sezóny je cíl jasný, co nejlépe se zlepšit v individuálních dovednostech hráče, protože někteří kluci mají ve florbale světlou budoucnost.

Vlastimil Šindler ml.

 

 

Průběh florbalové sezony – elévové – 2015/2016.

                Za sebou máme všechny turnaje základní části konané ve Velké nad Veličkou, Dolních Bojanovicích, Hranicích a Uherském Brodě. Musím pochválit všechny hráče za jejich snahu a nasazení, díky kterému jsme v tabulce na druhém místě za Uherským Brodem. Co mě dále velice těší je fakt, že náš hráč Jakub Vařecha je s padesáti šesti body nejlepší střelec elévů východní divize a ani v západní divizi nemá nikdo tolik bodů a tak můžu říct, že je Kuba nejlepší střelec Orelské ligy v kategorii elévové. To samozřejmě i díky hře celého týmu, jako druhému nejlepšímu střelci Jakubu Chudíčkovi, nebo dobré obraně kde exceluje Marek Říha. Musím ale pochválit i zbytek hráčů Ondru Hrbáčka, Laďu Chudíčka i naši nejmladší posilu Katku Stránskou. K dobrému týmu patří i jeho brankář a tím je bezesporu Jirka Piškula. Díky druhému místu ve skupině, za které děkuji všem výše jmenovaným nás ještě čeká finálový turnaj, který pořádáme ve Velké nad Veličkou dne 9.dubna 2016. Snad ještě ukážeme co v nás je a věřím že získáme medailové umístnění i když nás není mnoho. Je těžké v zápasu nastoupit proti týmu který má tři celé čtyřky na střídání a odehrát turnaj s minimem hráčů a ještě vyhrávat. Proto ještě jednou díky všem hráčům, dík všem rodičům za podporu i pomoc s odvozem na turnaje i zpět.

Miroslav Mařík

 
 

 


Archiv

Kalendář
<< květen / 2020 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 18395
Měsíc: 428
Den: 16